„Jinou školu bych si nevybrala…“

Studentka práv a jezdkyně Nasťa Vištalová na paralympiádě v Tokiu 2020 obsadila krásné 13. místo. Jaké je studovat a vrcholově sportovat se zdravotním hendikepem? Přinášíme rozhovor s osobností, která dokazuje, co vše jde, když člověk chce.

Nasťa se narodila s dětskou mozkovou obrnou. Již od tří let začala na doporučení lékaře docházet na hiporehabilitaci, ve třinácti letech se jezdectví začala věnovat profesionálně a od té doby na sportovním poli sklízí samé úspěchy. Původně i závodně plavala, ale láska ke koním nakonec zvítězila a drží ji dodnes. Letos obsadila v Tokiu 13. místo, nejednalo se však o její první paralympiádu; poprvé se her zúčastnila už v Riu 2016, dokonce jako první paralympionik, který nás v jezdectví na paralympijských hrách reprezentoval. V plánu má olympijský hattrick i kariéru v advokacii.

Jak je těžké skloubit studium s vrcholovým sportem? Co podřizuješ čemu a kolik času ti trénink zabírá?

Tohle je dost zapeklitá otázka, jelikož všechno závisí na organizaci a rozvržení času. Obecně jsem si vždycky skládala rozvrh podle toho, jak mě jednotlivé povinné a povinně volitelné předměty zaujaly a k nim jsem si pak doskládala povinné předměty a přednášky.

Vždy jsem se však snažila o to, abych měla volné pátky, jelikož většina mezinárodních jezdeckých soutěží se koná právě ve formátu „prodlouženého víkendu“. Kromě studia a trénování jsem si ale našla čas i na placenou studentskou praxi a odpočinkové aktivity.

Trénování je v podstatě komplexem několika aktivit, není to jenom práce v sedle, ale snoubí to v sobě také mnoho aktivit „na suchu“. Pravidelně docházím na fyzioterapie či lekce Feldenkraisovy metody a nezapomínám ani na kondiční cvičení a pravidelný pohyb, abych si udržovala dobrou fyzičku a výdrž. Na koni trénuji dvakrát až třikrát v týdnu.

Co tě přivedlo ke studiu práv? A co tvoje budoucí kariéra – přemýšlíš o propojení sportu a práva i po dokončení studia?

Studium práv a uplatnění v oboru bylo mým velkým snem již od osmé třídy základní školy, takže jsem se na rozdíl od svých spolužáků v maturitním ročníku vůbec netrápila s otázkou, kam dál. Měla jsem jasnou vizi, za níž jsem si šla. A musím konstatovat, že i teď, když už jsem na samém konci studia a mám tak možnost zhodnotit svá vysokoškolská léta zpětně, bych si jinou vysokou školu a jiný obor nevybrala. Studium práv na Univerzitě Karlově byla zkrátka správná volba.

Profesně bych se chtěla uplatnit v advokacii, přičemž mě velice láká zejména občanské či trestní právo. Zaměření se na sportovní právo nebo na problematiku zdravotně handicapovaných osob pro mě v tuto chvíli není profesní prioritou, nicméně a priori to nevylučuji, zkrátka se nechám překvapit, kam mě praxe zavede. Jsem otevřená všem možnostem.

Co se pro tebe změnilo s nástupem nemoci covid – 19 změnilo v oblasti sportu i studia?

Pandemie dozajista poznamenala i naše sportovní odvětví, zejména sezóna 2020 skončila ještě dříve, než pořádně začala. Minulý rok se mezinárodní soutěže konaly pouze do konce února, pak všechno zamrzlo. Ano, sice jsme všichni trénovali a připravovali se na největší sportovní vrchol, kterým měly být paralympijské hry v Tokiu 2020, nicméně všeobecná nejistota a nemožnost dlouhodobě okusit závodní atmosféru nám všem dělala vrásky. Jezdecký sport je specifický zejména díky kooperaci se živým zvířetem, které se potřebuje pravidelně pohybovat v závodním prostředí, aby eliminovalo stresové prvky. Je to totiž diametrálně odlišný pocit trénovat ve známém prostředí, či vyrazit do zcela nového jezdeckého areálu, kde to kůň nezná a chtít po něm, aby konstantně po tři dny podával dobré výkony.

Restart sportovních aktivit na počátku tohoto roku byl tak všeobecně velmi očekáván a kvitován. Jistě, soutěže bez diváků rozhodně zamrzí, nicméně je to pořád lepší varianta než jejich úplné zrušení. Navíc díky živým přenosům z místa dění mohli být diváci přeci jen v určité formě přítomni.

Já jsem měla uplynulý rok vcelku zvláštní, jelikož na mě čekal samotný závěr studia v podobě státních závěrečných zkoušek, které jsem obě úspěšně absolvovala v průběhu května a září. Poté jsem se věnovala své diplomové práci, u té jsem omezení spojená s pandemií vnímala asi nejvíce. Sice jsem měla k dispozici digitální přístup do Národní technické knihovny, ale tam jsem mnohdy nenašla publikace, které jsem zrovna potřebovala a musela jsem tak sáhnout po literatuře, která byla zrovna k mání. Stejně tak jsem se nevyvarovala ani občasných technických problémů spojených s přetížením elektronické knihovny. Ve výsledku mi tak vypracování diplomové práce trvalo déle, než jsem původně předpokládala.

Musím říci, že mi hodně chyběla i fakulta. Chodím do školy ráda, mám tam spoustu přátel a známých. Jsem těžký extrovert a utrum společenského života, zejména pak omezení sociálních kontaktů v době pandemie pro mě bylo ubíjející.

Na webových stránkách českého paralympijského týmu si lze přečíst, že na hrách v Tokiu 2020 budeš ráda za jakýkoliv dobrý výsledek a pochvalu od svého týmu. Dostala jsi pochvalu? A co tvůj kůň?

Z jízdy mám tak trochu smíšené pocity, se svým výkonem jsem spokojená a myslím si, že jsem ze své strany odvedla maximální práci, naproti tomu mě dosti překvapilo hodnocení rozhodčích. Čekala jsem totiž o mnoho větší procentuální zisk, než kterého se mi dostalo.  A to nemluvě o tom, že jednotliví rozhodčí se mezi sebou rozcházeli i o více než devět procent, přitom by rozdíl v hodnocení dle zavedené praxe, neměl být větší než 1,5 % mezi jednotlivými sudími. Třem rozhodčím se naše drezurní úloha velmi líbila, ale bohužel dva z pěti rozhodčích ji hodnotili velmi nízko, což nás ve výsledku stálo umístění v TOP 10.

Nicméně paradrezura je velmi subjektivní sport. Já jsem v sedle svého jezdeckého partnera letos startovala pouze na jedné mezinárodní soutěži, takže mne rozhodčí málo viděli. Možná i to sehrálo svou roli. Nicméně od mého týmu jsem já i můj čtyřnohý partner dostali velkou pochvalu. Ode mě dostal koník navíc také pamlsky a banány, které má nejraději.

Jak se liší parajezdectví a jezdectví?

Jezdectví je olympijská disciplína zahrnující parkurové skákání, všestrannost, drezuru a do jisté míry i moderní pětiboj. Muži a ženy společně soutěží v jedné soutěži a rozdávají se jak týmové, tak individuální medaile.

Parajezdectví, respektive paradrezura je odnoží jezdecké drezury a jedná se zároveň o jedinou paralympijskou jezdeckou disciplínu, která byla na program paralympijských her zařazena poprvé v Atlantě 1996. Je to sport, který je podobný krasobruslení - dvojice složená z jezdce a koně předvádí v závodní aréně sérii předem daných cviků, již hodnotí sbor rozhodčích známkou 1-10 za každý jednotlivý komponent. Na konci této drezurní úlohy rozhodčí udělují ještě souhrnné známky za celkový dojem a vliv jezdce na koně. Bodový zisk se poté přepočítá na procenta a vyhrává dvojce, která dosáhne největšího procentního zisku.

V parajezdectví existuje pět soutěžních kategorií, do nichž jsou jezdci na základě pohybových testů rozřazováni. Jednotlivé kategorie reflektují jejich handicap. Stejně jako na olympiádě, i na paralympiádě soutěží muži a ženy dohromady a rozdávají se jak individuální, tak týmové medaile.
Jezdci mají ke kompenzaci svého handicapu povolené tzv. kompenzační pomůcky, které mají za cíl vyrovnat jejich handicap a co nejvíce přiblížit jejich působení na koně stylu jízdy zdravého jezdce. Mezi kompenzační pomůcky patří například poutkové otěže, používání hlasu, poutko na sedle nebo dva biče.
Já soutěžím v kategorii jezdců s nejtěžším handicapem, kteří předvádějí své koně pouze v kroku.

Fakulta svoje vybavení neustále vylepšuje, aby umožnila co nejsnazší pohyb po budově i lidem se speciálními potřebami. Brzy je v plánu např. plošina k hlavnímu vchodu apod. Co dalšího by fakulta mohla udělat pro studenty, kterým krásná, ale nikoliv původně bezbariérová architektura komplikuje pohyb po budově?

Za mě je bezbariérovost fakulty naprosto vyhovující, jelikož chodím „pouze“ o berlích a nedělá mi problém ani občas vyjít schody. Nicméně třeba dveře ve čtvrtém patře jdou velice těžko otevřít a mnohdy s nimi musím dost nemile zápolit.

Jaké jsou tvé sportovní plány – uvidíme tě i na příští paralympiádě?

Příští rok bych ráda vyrazila na Mistrovství světa do dánského Herningu a v dlouhodobém horizontu je mým největším cílem hattrick paralympijské účasti. Ráda bych se představila na třech paralympijských hrách po sobě, již jsem startovala v Riu 2016, posléze v Tokiu 2020, resp. 2021, takže se určitě budu pokoušet o obhajobu paralympijské účasti právě v Paříži 2024. 

Máš nějaký speciální studijní plán upravený pro vrcholového sportovce?

Ve škole jsem měla zpracovanou tzv. funkční diagnostiku, která souvisela s omezeními, na něž se vztahoval můj tělesný handicap. Od této diagnostiky se pak odvíjely drobné úpravy formálního charakteru týkající se průběhu zkoušek – kvůli spastické ruce se mi špatně píše ručně, proto jsem měla dovoleno psát písemné práce na počítači, popřípadě bylo možno po dohodě s některými vyučujícími absolvovat zkoušku ústně místo písemně.

Nicméně nemám a ani bych nechtěla žádné studijní úlevy ve smyslu, že by mi bylo odpuštěno skládání některé zkoušky mimo termíny vypsané katedrou anebo že bych měla na některou zkoušku více pokusů.

Jak složité je získat speciální studijní plán? Je to hodně papírování?

Na možnost mít tzv. funkční diagnostiku, tedy dokument, který by přímo vymezoval můj handicap a nabízel mi vůči němu určité kompenzační postupy při studiu, jsem byla upozorněna v rámci přednášek konaných pro studenty prvního ročníku.*

Musím říci, že v průběhu mého studia mi všichni vyučující vyšli vstříc a ochotně mi přizpůsobili průběh zkoušky tak, aby byl pro mne vzhledem k mého tělesnému postižení co nejpříznivější, ale zároveň aby byly zachovány rovné podmínky vzhledem k ostatním studentům.

Vychází škola sportovcům vstříc?

To skutečně nevím, já jsem to nijak zvlášť neřešila. Sportovala jsem a sportuji ve svém volném čase, protože mě to baví a naplňuje, ale to zároveň neznamená, že bych měla mít nějaké extra úlevy v jiném směru. Zkrátka jsem studovala za stejných podmínek jako všichni, studium mě hodně bavilo a kdybych si měla vybrat znovu, tak bych na tomto přístupu nic neměnila.

Zpracovala: Kateřina Procházková

*Pozn. Redakce: na začátku září před začátkem akademického roku je každoročně pořádán tzv. Orientační týden pro studenty nastupující do prvních ročníků, kde se studenti dozvědí vše potřebné o studiu na UK: jak funguje informační systém UK, knihovny, stipendia, studijní plány pro studenty se speciálními potřebami, koleje a menzy, studentský život a další informace.