Rozhovor s dr. Svenem Hoeppnerem

Dr. Hoeppnere, než začneme mluvit o grantu JUNIOR STAR, který jste získal od Grantové agentury České Republiky (GA ČR), mohu se zeptat na Vaši pracovní pozici na Právnické fakultě Univerzity Karlovy? Vím, že jste působil a působíte na mnoha univerzitách. Jak dlouho pracujete v Praze a liší se katedra národního hospodářství od ostatních právnických fakult?   

Po chodbách Právnické fakulty se toulám od října 2019. K Praze jsem měl vždycky blízko. Vyrůstal jsem v Berlíně a v mládí jsme s rodinou Prahu mnohokrát navštívili. Jelikož je Praha tak úžasné město a vyvolává ve mně nostalgii, docela mě potěšilo, když jsem dostal nabídku pracovat na Právnické fakultě. Důležitější však byla katedra národního hospodářství Právnické fakulty, která byla hlavním důvodem, proč jsem na fakultu nastoupil. Rozumějte, Právnická fakulta zde na Univerzitě Karlově je vlastně zcela výjimečná tím, že má mezi svými zdmi katedru národního hospodářství. Přestože „ekonomická teorie práva” jako akademická disciplína nabývá od 50. a 60. let 20. století stále většího významu, v Evropě není mnoho srovnatelných vědeckých pracovišť. Z hlavy mě napadají maximálně tři další místa. Tím je fakulta zcela jedinečná a velmi moderní. Kromě toho jsem se s členy katedry setkal již dříve na konferencích ve Spojených státech a v Evropě. Věděl jsem tedy, že je zde snaha o vynikající výzkum a že má za sebou řadu úspěchů. To všechno jsou velmi dobré důvody, proč začít spolupracovat. 

Jaká byla vaše hlavní motivace k účasti na projektu GA ČR? Samozřejmě vím, že jste kapacita ve svém oboru, tudíž bylo jistě lákavé o grant zažádat. Mohl byste však popsat, jaké jste měl pocity nebo myšlenky, když jste se do projektu hlásil?  

Abychom pochopili moji motivaci, musíme se vrátit o krok zpět. Lidé, které znáte jako své profesory a lektory, ve skutečnosti nejen učí, ale dělají i mnoho dalších věcí, které jsou studentům skryty. Nejdůležitější z těchto dalších činností je výzkum. Tradiční doktrinální právní věda nevyžaduje mnoho specifických zdrojů. Potřebujeme knihy, články, soudní rozhodnutí a náš dobře fungující mozek. Je to poměrně levné (pokud nemusíte jezdit do zahraničí). Náš výzkum na katedře národního hospodářství se však zabývá tím, jak právo funguje v praxi, tedy jak právo a změny pravidel ovlivňují chování členů ve společnosti. A tento výzkum provádíme na základě dat. Jinými slovy, jsme empirici. Já konkrétně provádím počítačové experimenty, při nichž účastníci hrají hru. Měníme pravidla hry pro různé skupiny účastníků, abychom pochopili, co se stane v důsledku změněných pravidel. A tento druh výzkumu je poměrně nákladný, protože účastníkům platím skutečné peníze podle toho, jak se v těchto experimentech rozhodují. Realita je bohužel taková, že právnické fakulty v EU obvykle nemají prostředky, které by mohly na takový výzkum vyčlenit. V důsledku toho se od empirických výzkumníků vyžaduje a očekává, že budou žádat o výzkumné granty, jako je GA ČR Junior Star. Motivace je tedy jednoduchá: Potřebuji prostředky na provádění svého výzkumu. 

Co se týče mých pocitů a myšlenek při podávání žádostí, je třeba si uvědomit, že tyto výzvy k podávání žádostí o granty jsou velmi konkurenční. Je zde mnoho vynikajících návrhů od nejrůznějších brilantních výzkumných pracovníků z mnoha různých vědních oborů. V mnoha ohledech je žádost o grant jako loterie. Ale já jsem byl pro svůj nápad zapálený, na katedře národního hospodářství jsme do této žádosti vložili hodně práce a od vedení fakulty jsme získali velkou podporu. Přes všechny tyto přípravy jsem byl z této žádosti nesmírně nervózní a nadšený. Když jsem se nakonec dozvěděl, že se můj návrh velmi líbil i rozhodčím, byl  jsem nadmíru šťastný. A stejně tak i ostatní členové na katedře ekonomie. Tato skvělá zpráva vlastně přišla den po mých narozeninách. A řeknu vám, že to byl opravdu úžasný dárek. 

Váš projekt je plánován na pět let. Přemýšlel jste o tom, jak budete pokračovat v následujících letech? Budete mít pro svůj projekt tým, nebo budete pracovat sám? 

Ohledně projektu mám vysoké očekávání a ambice a během jeho trvání (5 let) bych nemohl zvládnout všechnu práci sám.  Pro projekt zaměstnáme několik nových výzkumných pracovníků: jednoho člověka, který má zkušenosti s průnikem práva, ekonomie a experimentálních metod, jednoho datového vědce a výzkumného asistenta. V současné době jsme nesmírně zaneprázdněni  hledáním vhodných lidí, kteří se k nám připojí. Jakmile budeme mít tým pohromadě, začneme s vlastní výzkumnou prací. Přesně definujeme naše hypotézy a poté navrhneme experimenty, které naše předpovědi ověří. Poté budeme tyto experimenty provádět a analyzovat získaná data. Nakonec naše zjištění zveřejníme. To je v podstatě standardní způsob, jakým vědci (jako my) vytvářejí znalosti pro společnost. A touto smyčkou budeme v průběhu projektu procházet několikrát. Bude to velmi náročné na práci, ale vzrušující. 

Název a téma Vašeho projektu je „Human-Machine Transactions: Behavioral Micro-foundations and Legal Implications” („Transakce člověk-stroj: Behaviorální mikrozáklady a právní důsledky”, překl. autora). Bude uskutečněn mezi lety 2023-2027. Hlavním cílem  projektu je kvantifikovat, jak se mění lidské chování, když jsou umělé inteligentní stroje zapojeny do sociálních dilemat a koordinačních problémů. Následně mají být vyvozena doporučení pro veřejné politiky a právní regulace pro hladký přechod k ekonomikám/společnostem, v nichž se na rozhodování podílí umělá inteligence. Mohl byste téma ptojektu popsat detailněji?  

Myslím, že popisovat cíle projektu a způsob, jakým je chceme naplnit, do nejmenších detailů, by bylo pro účely našeho malého rozhovoru příliš zdlouhavé (a možná i nudné). Rád vám však poskytnu malou nápovědu formou příkladu. 

Jednou ze zkoumaných situací sociálního dilematu je takzvaná „hra na veřejné statky” („public goods game”,  pozn. autora). Ve hře na veřejné statky má skupina hráčů, řekněme čtyři, na začátku nějaké peníze, řekněme 250 Kč. Každý z hráčů se rozhodne, kolik z těchto peněz chce přispět do „skupinového fondu”. A rozhodují o tom, aniž by věděli, jak se rozhodnou ostatní hráči. Nyní jsou peníze vložené do skupinového fondu pro společnost čtyř hráčů cennější než peníze, které si nechávají pro sebe. Řekněme, že zdvojnásobíme jakoukoli částku, kterou hráči přispějí do skupinového fondu. Pokud tedy do poolu vložíte 100 Kč a necháte si 150 Kč, 100 Kč se zdvojnásobí. Poté, co každý hráč učinil rozhodnutí o svém příspěvku a částka v poolu byla zdvojnásobena, se částka ve skupinovém poolu rozdělí rovným dílem mezi členy skupiny. Vlastně velmi jednoduchá hra, že? 

Zvrat je následující. Pro každého hráče zvlášť je nejlepší (racionální) strategií nikdy nic nevkládat do skupinového fondu. Pokud jsou tedy hráči racionální, skupinový fond bude vždy nulový. Pro společnost hráčů by však bylo optimální, kdybychom mohli zajistit, aby každý hráč vložil všechny své peníze do skupinového fondu. (Čísla si můžete projít sami, tady by to bylo na dlouho.) A to je sociální dilema. Skupina jako celek by na tom byla nejlépe, kdyby všichni dali všechno, ale individuálně je nejlepší si všechno nechat. 

Pokud se podíváte pozorněji, můžete tento druh herní struktury najít v reálném světě často. Vzpomeňte si na veřejnou dopravu (aniž by ji financoval stát), na poslední skupinovou práci s ostatními studenty nebo - což je právě teď velmi aktuální - na ohňostroje (Šťastný nový rok všem!). Já osobně si na oslavu nového roku nikdy nekoupím spoustu rachejtlí, protože ostatní se zbláznili do petard, raket a všeho podobného. Takže si jejich věci můžu užít i bez utrácení peněz. 

A v experimentech také pozorujeme, že spolupráce mezi hráči je mnohem méně než dokonalá. Skuteční lidé sice nejsou tak nekooperativní jako ekonomické subjekty, ale míra přispívání se časem snižuje. Lidé se naučí, že je pro ně individuálně nejlepší nepřispívat. Pro společnost by bylo skvělé, kdybychom měli nějakou instituci, která by nám pomohla přimět lidi ke stálé spolupráci. Naštěstí vědci zjistili, že „altruistické tresty” pomáhají udržet spolupráci v těchto hrách. Představte si tedy, že je tu další hráč, který má 1000 Kč. A jediné, co může dělat, je pozorovat, co skupina vkládá do fondu. A pokud si tento člověk myslí, že jiný hráč vložil příliš málo, může se vzdát části svých Kč a tím také odebrat peníze, které si ostatní hráči nechávají pro sebe. Tato osoba tedy může trestat ostatní hráče, ale i pro ni je takový trest nákladný. A ukázalo se, že toto altruistické trestání udržuje úroveň příspěvků v „hrách na veřejné statky” (dále jen PGG, pozn. autora) je poměrně stabilní, což je skvělé. 

Co to má společného s naším projektem? Zamysleme se nad právním kontextem a konkrétně nad robotickými soudci. Již máme robotické soudce (v podstatě algoritmy řízené strojovým učením nebo dokonce umělou inteligencí), kteří přebírají některé kroky v občanskoprávním, správním nebo trestním řízení. V některých státech USA algoritmy doporučují trestní rozsudky. V některých státech USA slouží automatizované algoritmy jako konečné rozhodovací orgány, které například zastavují sociální dávky nebo se zaměřují na osoby, které mají být vyloučeny z cestování letadlem. Mimo USA je zde např. Estonsko, které skutečně připravuje program umělé inteligence pro rozhodování o drobných nárocích. Nejedná se o žádné sci-fi, upozorňuji.  

Co se tedy stane, když našeho dalšího hráče v PGG, který může trestat ostatní hráče, pokud nepřispívají dostatečně, nahradíme algoritmem, který tuto funkci převezme? Řekl jsem vám, že lidský rozhodčí pomáhá usnadnit úroveň spolupráce pouhou možností trestu. Pokud se hráči při rozhodování o příspěvcích bojí vzít trest v úvahu, pak jejich skutečné trestání nemusí být nutné, alespoň ne ve velké míře. Budou však hráči takto reagovat i v případě, že tuto funkci převezme robotický rozhodčí? Tím si nejsem jistý. Hráči mohou mít například obavy o svůj společenský obraz, když jejich činy hodnotí člověk. Když bude rozhodovat robot, tato obava může zmizet, protože rozhoduje stroj. Pokud je to pravda, jaké další procesní kroky musíme učinit, abychom situaci opět zlepšili? 

Doktore Hoeppnere, mnohokrát Vám děkuji za možnost se s Vámi setkat a uskutečnit rozhovor. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů a ať se projekt vydaří! 

Také moc děkuji. Bylo mi potěšením. 

Autor rozhovoru:
BcA. Pavel Nesit, redaktor odd. komunikace