Rozhodli jsme se v hokeji pokračovat i na vysoké!

Co Vás přivedlo k tomu, že se krom studia na vysoké škole věnujete i poloprofesionálně hokeji?

Vlastně jej děláme amatérsky (smích). Profesionální je sport pouze v té chvíli, když jste za svůj výkon placen.

Ale ty výkony nejsou přeci amatérské.

My jsme neplaceni za dobré výkony (smích). Ale kdybychom se měli zařadit s ohledem na naši úroveň, tak je nejčastěji ULLH úrovní řazena mezi amatérskou krajskou ligu a poloprofesionální 2. ligu, přičemž některé zápasy, zejména ty ve finále s Plzní, měly podle některých expertů až profesionální parametry. Ale protože už z principu nejsou hráči univerzitního hokeje za hraní hokeje mimo výjimečná stipendia placeni, dá se Univerzitní liga ledního hokeje považovat za ligu amatérskou.

Děkuji za vysvětlení. A je tomu tedy tak, že hokej děláte odjakživa?

Drtivá většina kluků z týmů, ne-li všichni, hraje hokej od malička a prošli těmi nejlepšími týmy v zemi od přípravky až po juniorské soutěže. Mnoho z nás taky nakouklo do reprezentací v různých věkových kategoriích. Když se pak tito hráči octnou na vysoké škole, univerzitní hokej je lákavá nabídka, jak hrát hokej i nadále na relativně vysoké úrovni. Spousta z nás pak krom univerzitní ligy hraje ještě i v krajských ligách v regionech, odkud pocházíme, abychom se dostali na ještě víc tréninků a zápasů.

Dočetl jsem se, že se každým rokem do vašeho týmu hlásí velký počet uchazečů, někdy dokonce i 50. To je velký nátlak.

Je tomu tak, letos se k nám na „try-out“ hlásilo něco kolem 50 hráčů nadprůměrných kvalit. Na rozdíl od týmů v ostatních ligách ale u nás nedojde k až tak velké redukci tohoto počtu. My všichni totiž studujeme, musíme se učit, chodit na přednášky, semináře. Tím pádem je nutné mít tak široký kádr, aby se vždy na zápasy zajistil dostatečný počet hráčů, kteří nemají studijní povinnosti. Ta čísla jsou tedy taková, že se z 50 lidí vezme třeba více jak 35 hráčů, právě z výše popsaných důvodů.

A tím se dostáváme k další otázce, která se týká právě vytíženosti. Vy všichni studujete a ještě k tomu pracujete?

Ano, my všichni z práv pracujeme na poloviční úvazky, ať už na základě dohod o pracovní činnosti nebo pracovním poměru. Tím se ale příliš nelišíme od ostatních studentů.

A ještě tréninky, které jsou kolikrát?

Máme dvakrát do týdne tréninky, ale ty jsou v podvečer nebo až večer, víceméně až po škole. A v pátky večer mnozí z nás trénují v krajské lize, ale to už kolize s rozvrhem rozhodně nehrozí. Takže časově to lze zvládat.Time management musí být rozhodně nastavený. Časy tréninků jsou každý týden přesně dané, horší je to se zápasy, protože ty bývají víceméně nepravidelně – někdy se hraje o víkendu, někdy zase přes týden jedeme třeba do Ostravy už kolem oběda, abychom tam stihli večerní zápas. Samozřejmě do určité míry můžeme pracovat s docházkou do práce nebo na semináře, ale je to omezené. Právě z tohoto důvodu je nás v týmu tolik. Také je důležité nastavit si co nejlépe rozvrh semestru. Vznikají pak stresující situace, když „padá sis”, protože se může jednoduše stát, že nebudeme moct stíhat ani jeden trénink týdně.

Musíte to tedy mít dobře naplánované, ale i tak je to obdivuhodné.

Je to vlastně přirozené. Každý má své volnočasové aktivity a musí si je dobře naplánovat. Mnoho lidí s hokejem skončí právě z toho důvodu, že studují nebo pracují. Ale my jsme se rozhodli pokračovat a snad tím trochu i dokazujeme, že to možné je. Není to úplně jednoduché, ale na druhou stranu, máme možnost si nastavit rozvrh, takže to lze. Univerzitní liga je i přívětivě nastavená v tom, že se během zkouškového období v podstatě nehrají žádná utkání. Poslední zápas před koncem zimního semestru hrajeme v prosinci a pak až na někdy ke konci ledna.

Kde trénujete a je to jiné místo než kde hrajete zápasy?

Našim domovským stadionem je velmi moderní Škoda ICERINK ve Strašnicích. Zázemí zde však není příliš vhodné pro klubový hokej, jako spíš pro hobby hráče či krasobruslaře. Proto tu není ani pořádná tribuna pro fanoušky, a tak zápasy, na kterých se očekává velký počet diváků (např. derby s Engineers Prague či utkání vyřazovací části), hrajeme na stadionech, kde je větší kapacita, nejčastěji na Zimním stadionu Eden ve Vršovicích nebo na Hvězdě.

Kdybyste měli zmínit nějaké zápasy, na které nejvíce vzpomínáte, nebo turnaje, které jste dokonce vyhráli?

V čerstvé paměti rozhodně máme ještě stále všechny zápasy play-off (vyřazovací části), zejména pak finálové zápasy s Akademiky Plzeň. Krom toho, že to bylo neuvěřitelné drama, které rozsekl až v prodloužení 3. rozhodujícího zápasu student 1. LF UK Martin Dlabola, to byl i neskutečný zážitek, protože jsme si během celé sezóny postupně budovali fanouškovskou základnu kolem skupinky slovenských fanatiků z MatFyzu a právě na ty zmíněné zápasy se potom přišlo podívat přes 2500 diváků, se kterými jsme si mohli následně užít oslavy titulu. Pro nás jako hráče to byl asi největší zážitek v kariéře a doufáme, že fanoušci UK si to fandění užili také.

Přípravný zápas s jihokorejskou Yonsei University ze Soulu, který se odehrál letos v srpnu, byl taky velmi zajímavý. Zjistili jsme, na jaké velmi vysoké jsou úrovni. V tu dobu byli na soustředění v Praze a každý den měli dvoufázové tréninky, takže byli velmi dobře fyzicky připravení. Během ostatních přátelských zápasů mimojiné dokázali porazit i prvoligovou Slavii. My jsme s nimi sice těsně prohráli, ale na to, že jsme v té chvíli měli za sebou sotva pár tréninků, jsme od výhry neměli daleko. To byla velmi dobrá zkušenost. V lednu se v rámci Olympijského festivalu v Brně odehrál turnaj univerzitních týmů pod širým nebem v hokeji 3 na 3 na malém hřišti. A zde jsme všechny soupeře skoro až převálcovali, zatímco jsme si mohli mezi zápasy užívat atmosféru Olympijského festivalu. Tradičně největšími zápasy jsou pak derby s týmem Engineers Prague složeného ze studentů z tří dalších velkých pražských univerzit (ČVUT+VŠE+ČZU). Ty se konají minimálně dvakrát v sezóně a vždy přilákají úctyhodný počet diváků, kteří tvoří skvělou kulisu.

Možná by mnohé ještě zajímalo, kdy začíná sezóna.

Začíná koncem září a končí v rozmezí od konce února do konce dubna v závislosti na postupu do pozdějších fází vyřazovací části. Hokejová sezona tedy vlastně odpovídá akademickému roku.

Takže končí sezóna a začíná zkouškové.

Ano (smích). Minulou sezonu to tak opravdu bylo, po vyhraném titulu jsme měli jeden týden vyhrazený na oslavy a odpočinek, ale pak jsme se museli ponořit do učení na zkoušky.

Na internetových stránkách ULLH (Univerzitní liga ledního hokeje) jsem četl, že členství hráčům nabízí krom zvýšení patriotismu i možnost věnovat se marketingu nebo PR.

Ano, to jsme chtěli také zmínit. Projekt Univerzitní hokejové ligy a vůbec univerzitního sportu nabízí další příležitosti pro studenty různých oborů, jak vykonávat praxi v rámci svého oboru. Jedná se například o studenty fyzioterapie nebo právě marketingu. A samozřejmě z kontaktů nasbíraných během hraní univerzitního hokeje jsou zde příležitosti i pro nás. Dvakrát jsme se díky známostem dostali k natáčení reklam, které poté běžely v televizi, nebo jsme hráli v seriálu Lajna, kde nás mohou diváci poznat v rolích hráčů slovenského národního týmu. Co nám ale přijde nejkrásnější na univerzitním hokeji, je to, že v našem týmu jsou studenti téměř ze všech fakult UK. Studenti práv, filozofické fakulty nebo FTVS se tady potkávají s budoucími doktory, matematiky nebo učiteli. Jinak bychom se s těmito studenty do styku nejspíš nedostali. A to nemluvě o našich fanoušcích na tribunách, kteří mohou v rámci fandění v kotli Karlovky zažít vlastně něco podobného a získávat si tímto způsobem kontakty, ke kterým by se jinak nedostali. A je skvělé, že si tyto výhody univerzitního sportu (jakéhokoliv) začíná uvědomovat i vedení univerzity v čele s paní rektorkou Králíčkovou, která je dle svých slov i činů opravdu velkou příznivkyní univerzitního hokeje.

Tak to zní opravdu skvěle! Koneckonců to je smutná stránka na vysokoškolském studiu, že se studenti nepotkávají tak často jako např. na střední škole.

Ano, to je opravdu jeden z největších benefitů. Navíc jakékoliv rozdíly, například právě kvůli odlišným oborům, jdou stranou a zůstává pouze zapálení pro sport. Také je hezké, že jsme z různých částí republiky nebo až z východního Slovenska, a je důležité nejen z našeho osobního pohledu, ale vlastně i z celospolečenského hlediska, že se spolu potkáváme a vyměňujeme si různé názory téměř denně. A jiným způsobem bychom asi opravdu do kontaktu nepřišli.

Mohli byste mi něco říct k Poháru Jana Palacha?

My máme dva poháry v lize – Pohár České asociace univerzitního sportu, který obdrží vždy vítěz základní části sezóny. Osm nejlepších týmů se následně ve vyřazovací části utká o Pohár Jana Palacha. Ten byl vytvořen na základě soutěže, která byla určena studentům uměleckých škol. Samotná podoba poháru v sobě obsahuje mnoho symbolů. Vysoký je 89 cm, což odkazuje k roku 1989, kdy odkaz Jana Palacha podstatným způsobem přispěl k revoluci. Tvar poháru je inspirován moderní přestavbou domu Palachových ve Všetatech. Linie na podstavci poháru pak připomínají Palachovo náměstí před FF UK a černý vnitřek poháru je symbolem žhnoucí pochodně.

Na závěr bych se Vás chtěl zeptat, zdali byste chtěli své spolužáky pozvat na nějaké nejbližší zápasy?

12. prosince se v rámci Univerzitní ligy uskuteční charitativní zápas proti finalistům z minulého ročníku, Akademikům Plzeň. Kromě tohoto zápasu se ale v ULLH hrají zápasy téměř každý týden.

Proto doporučujeme sledovat náš instagramový účet @ukhockeyprague (nebo stránku UK HOCKEY PRAGUE na Facebooku), kde zájemci najdou nejenom rozpis našich zápasů, ale i mnohem víc.

Autor rozhovoru:
BcA. Pavel Nesit, redaktor odd. komunikace