Největší úspěch autorů z PF UK v Soutěži vysoce kvalitních monografiích na UK

Monografie Příběh československé ústavy 1920 od prof. Jana Kuklíka a The Concept of Juristic Person od prof. Karla Berana společně obsadily 3.-4. místo v Soutěži vysoce kvalitních monografiích na UK za rok 2022 (rok vročení 2020). Jde o nejlepší umístění monografií autorů z naší fakulty v historii této Soutěže.

Soutěž se řídí opatřením rektora č. 20/2021 a mohou se jí zúčastnit fakulty a další součásti UK, kterým jsou v daném kalendářním roce v rámci rozpočtu rozdělovány prostředky institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj. Nominované monografie jsou hodnoceny dvěma komisemi jmenovanými Vědeckou radou UK a to Komisí pro humanitní a společenské vědy a Komisí pro lékařské a přírodní vědy

Kompletní výsledky Soutěže monografií v roce 2022 naleznete ZDE.

Oběma oceněným srdečně gratulujeme a jejich monografie vám blíže představujeme

Příběh československé ústavy 1920

prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.

Karolinum 2020

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.

„Ústavní listina a spolu s ní přijaté zákony dokončily z ústavně právního hlediska přechodné období zahájené samotným vyhlášením samostatného československého státu a přijetím prozatímní ústavy. Ústava zejména definitivně a slavnostně prohlásila republikánskou a demokratickou formu státu. Potvrdila pojetí unitárního, jednotného československého státu, kde nebylo místo ani pro uplatnění slovenské autonomie, ani pro zachování dosavadního systému zemských sněmů. Jedinou výjimkou bylo přiznání autonomie „samosprávnému území Podkarpatské Rusi“, a to ještě s odkazem na „malou“ saintgermainskou smlouvu a s předpokladem podrobnějšího provedení následným zákonodárstvím. Na to navazovala koncepce jednotného československého politického národa (označovaná i jako koncepce čechoslovakismu), která se projevila jak v preambuli odkazující na „národ československý“, tak v koncepci oficiálního, státního československého jazyka a celé koncepci jednotných ústředních ústavních orgánů včetně nejvyšších soudů. Slovenský klub poslanců toto řešení velkou většinou podpořil, nicméně zároveň upozornil na to, že požadavek autonomie má pro slovenskou společnost velkou váhu, je možné se k němu po určitém čase vrátit, ale v situaci počátku 20. let není na pořadu dne. Řada otázek spojovaných s autonomií také byla podle slovenských politiků v Revolučním národním shromáždění realizovatelná prostřednictvím župního zřízení.
…
Z přípravy ústavních textů také vyplynuly některé charakteristické rysy československého ústavního práva. Ústava byla polylegální, neboť se nejednalo jen o vlastní ústavní listinu, ale i o uvozovací zákon a zákon o svobodě osobní a domovní a zákon jazykový, které byly výslovně prohlášeny za součást ústavní listiny, a to stejné se mělo týkat i zákona o hranicích Podkarpatské Rusi. Ústavu v širším smyslu ale tvořily i další, s ústavou projednávané a schválené zákony, jejichž přípravu a projednání jsme také sledovali. Důsledně se též projevilo pojetí ústavy jako tuhé, tedy rigidní, neboť k její změně a ke změně jejích součástí bylo třeba třípětinové většiny všech členů v každé sněmovně. Z tohoto důvodu se používal vedle běžného zákona i pojem zákona ústavního a souvisela s tím také nová konstrukce ústavního soudu, kdy pomyslný souboj s Rakouskem o středoevropského šampiona ústavního soudnictví obsahově vyzníval pro úpravu československou. Nejen v případě ústavního soudu, ale řady dalších částí ústavní listiny a spolu s ní přijatých zákonů však záležela na tom, jak budou skutečně naplněny či dokonce provedeny dalšími zákony a vládními nařízeními. Příběh československé ústavy z roku 1920 tak bouřlivým projednáváním neskončil, ale naopak začal. Měl, jak uvidíme, trvat dlouhých 28 let.“

prof. JUDr. Karel Beran, Ph.D.

Wolters Kluwer 2020

Není to člověk, přesto to může mít práva a povinnosti.

Není to člověk, přesto to může právně jednat.

Není to člověk, přesto to může právně odpovídat.

Co je to?

Právnická osoba.

Jak je ale možné, že „něco“, co neexistuje přirozeně, „něco“ co nelze vnímat vlastními smysly, může mít práva a povinnosti? Jak je možné, že „něco“, co na rozdíl od člověka nemá vlastní rozum a vůli, může právně jednat? Jak je možné, že „něco“, co nemůže mít svědomí a pocit viny – stejně jako člověk – může právně odpovídat? A k čemu je vlastně takový právní výtvor – právnická osoba – vlastně vůbec dobrý?

Odpověď na všechny tyto otázky, a tedy vysvětlení pojmu právnické osoby je cílem oceněné monografie „The Concept of Juristic Person“. Monografie, která je výsledkem dlouhodobého zájmu Karla Berana o právnické osoby. Zájmu, kvůli kterému absolvoval studijní pobyty v Rakousku, Německu, Spojeném Království, Austrálii a Spojených státech, což mu umožnilo napsat knihu, která je přístupná a srozumitelná nejen právníkům z oblasti kontinentálního práva, nýbrž i těm, kteří působí v angloamerickém právním systému.

Přínos oceněné monografie spočívá v tom, že jejím cílem není jen opakovat dosavadní teorie právnických osob, nýbrž prezentovat vlastní vysvětlení pojmu právnické osoby jako „bodu přičitatelnosti“. Karel Beran tak navazuje na výsledky právního normativismu a jeho českých představitelů jako byli František Weyr nebo Josef Slezák. Díky tomu, že kniha byla napsána v angličtině a publikována kromě České republiky také na Slovensku, Maďarsku a Polsku, může mít oprávněnou ambici zasáhnout do právního diskurzu minimálně ve (středo)evropském kontextu.

Posudky recenzentů v angličtině si můžete přečíst zde.