„Na studijním oddělení mi vyšli vstříc.“ Rozhovor se studentem PF UK a reprezentantem v moderním pětiboji Martinem Vlachem

Popovídali jsme si se studentem 4. ročníku PF UK a vrcholovým sportovcem Martinem Vlachem, který reprezentuje Českou republiku v moderním pětiboji a na Olymijských hrách v Tokiu se umístil na 5. místě. 

I když máme tendenci myslet si v době internetu a sociálních sítí, že lidem kolem sebe pomalu „vidíme do talíře“, pořád nás může hodně zjištění překvapit. Věděli jste například, že mezi stovkami studentů z různých koutů Česka a dalších zemí Evropy zdárně studuje i národní reprezentant v moderním pětiboji na OH v Tokiu, a současně student 4. ročníku Martin Vlach? My donedávna také ne. A tak jsme se Martina zeptali, jak zvládá sladit pětiboj se studijními povinnostmi, jaké má zkušenosti se studiem na právech a došlo také na aktuální otázky ze světa sportu.    

Děkuji, že jsi přijal pozvání. Náš rozhovor bude především o skloubení a spojení práva a sportu, nicméně byla by jistě chyba, kdybych nezačal otázkou čistě sportovní – jak dlouho se závodně věnuješ modernímu pětiboji a proč ses rozhodl právě pro tento sport?

Teď už to bude 11 let, co se věnuji pětiboji, ale vlastně čistě pětiboj dělám od roku 2016, protože disciplíny postupně přibývaly s věkem – takže jsem začínal u trojboje, pak čtyřboj, kdy se přidal šerm, a koňská část se přidává až na konci v juniorské kategorii.
Dostal jsem se k tomu přes plavání, protože jsem předtím asi 5 let závodně plaval, ale už mě úplně nebavilo točit 12 hodin týdně ve vodě. Hledal jsem sport, který by v sobě měl plavání, abych těch 5 let úplně nezahodil, a nakonec mi z toho vyšel triatlon nebo pětiboj. A pětiboj mi přišel jako menší dřina, takže jsem přešel k pětiboji.

Kolik času ti týdně průměrně zaberou tréninky a jiná příprava?

Je to dost času…většinu té produktivní části dne strávím tréninkem. Ne všechno můžeme trénovat na jednom místě, máme tréninkové zázemí v Praze na Julisce, ale šermovat jezdíme většinou za šermíři do Letňan, a zároveň koně trénujeme v Poděbradech, kam je to vždycky tak hodina cesty. Ten samotný trénink tolik času nezabere jako to všechno okolo – spolu to ale hrubým odhadem vytvoří tak 25 hodin týdně, takže každý všední den 4-5 hodin.

A mohl bys nějak odhadnout, i když vím, že je to těžké, která z disciplín zabere nejvíc času?

No to asi šerm nebo jezdectví – tím že jsem z Prahy, cesta do Poděbrad tu hodinu trvá, tak 2 hodiny se pak starám o koně, jezdím na něm, potom zase hodina zpátky…tak to je asi nejsložitější. V porovnání například s během, kdy si člověk jde na 50 minut zaběhat :-) nebo že si hodinu zaplave…to moc času nezabere.

Před několika lety ses také rozhodl si k modernímu pětiboji přibrat studium pražských práv. Proč zrovna studium práv?

Já jsem byl na gymnáziu dost nevyhraněný…více či méně mě bavily všechny předměty, ale měl jsem štěstí na vyučující češtiny, která zároveň vedla seminář práva poslední 2 roky. Tam jsem se zapsal jenom ze zajímavosti, ale docela mě to bavilo, takže jsem si řekl, že to zkusím a nakonec jsem u nás na škole zůstal.

Takže důvodem bylo i široké uplatnění právního vzdělání?

Přesně tak, já jsem ještě nebyl úplně rozhodnutý, co bych chtěl dělat.…

Jasně, rozumím. Na tom rozhodnutí je pro mě zajímavé i to, že ses pro naši fakultu rozhodl přesto, že se jedná o prezenční studium. Mnoho sportovců naopak volí různé dálkové obory. Měl jsi za dosavadní studia někdy pocit, že na práva spolu s vrcholovým sportem už nestačíš?

Na naší fakultě je mj. dobré, že nutnost osobní účasti na výuce je v případě potřeby minimální. Pro mě bylo vždycky nejtěžší to spolu časově skloubit. Rozhodně kdybych nesportoval, tak bych chodil…netvrdím, že na všechny přednášky, protože všechno mě nikdy nebavilo, ale určitě bych rád na víc jak polovinu přednášek zašel. Takhle to jde bohužel trochu stranou, protože když je každý den uprostřed dne jedna, tak se na všechny dostavit nemůžu.

A jaká je realita? ;-)

Abych to shrnul, tak pro mě vždycky bylo nejtěžší to nějak časově skloubit, kdy třeba u seminářů s povinnou docházkou jsem tu 70% docházku splnil jen tak tak. Současný systém mi ale vyhovuje a myslím, že náš obor je na to tak nastavený – člověk si na seminářích stejně znalosti spíš upřesňuje, ale ta hlavní práce je s učebnicí nebo skripty a podobnými materiály.

Máš momentálně individuální studijní plán?

Teď ho nemám. První dva roky jsem studoval „normálně“ a potom jsem měl štěstí, kdy jsem už rok před původním plánovaným termínem OH věděl, že jsem se nominoval, takže pokud nepřijde nějaké vážné zranění, tak tam odstartuji, takže jsem s ohledem na to na podzim 2019 zažádal o individuální studijní plán. V tom mi naštěstí fakulta vyhověla a dovolila mi plnit studijní povinnosti v průběhu 2 let. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, že ten první rok, který jsem chtěl věnovat přípravě, jsem věnoval studiu, protože se trénovat nedalo a trošku jsem si to otočil. Ve výsledku mi to ale pomohlo, protože jsem teď na jaře měl všechny předměty kromě Obchodu (Obchodního práva III – pozn. red.) splněné, takže jsem šel jenom na jednu zkoušku, měl jeden seminář a mohl jsem trénovat.

Ty už jsi nakousnul, že v žádosti o ISP ti vyšla fakulta vstříc – vzpomeneš si, co všechno bylo třeba, abys ISP dostal?

Přiznám se, že jsem na stránkách fakulty nic moc o ISP nevyčetl, co se žádá a co člověk má udělat. Takže jsem si to zjišťoval na studijním oddělení, kde mi vyšli vstříc a všechno mi vysvětlili. Pokud se nic nezměnilo, tak na to snad ani nebyl zvláštní formulář, takže se to podávalo přes obecnou žádost a byla potřeba to nějak podložit a odůvodnit. Mně se naštěstí k té žádosti připojil přímo šéf českého olympijského týmu Martin Doktor, což očividně stačilo :-).

Do kolika dnů se ti obvykle daří smrsknout rozvrh na právech?

Třetí ročník se mi souhrou okolnosti rozhodil na 2 roky, takže tam se to smrsklo třeba do jednoho nebo dvou dnů, když nepočítám přednášky:-). Zároveň jsem si právě udělal už trošku náskok loni, kdy jsem měl dost času a udělal jsem si některé předměty ze 4. ročníku, takže část ze tří předmětů, které jsou ve čtvrťáku v zimním semestru, mám za sebou.

Právo má ve sportu jistě svoje nezastupitelné místo, ať už v organizaci mezinárodních soutěží, národních a mezinárodních sportovních svazů, v úpravě antidopingových regulací a mnoha dalších ohledech. Dotýkala se tvoje zatímní studijní cesta také sportovního práva nebo se tvoje právnické "Já" raději věnuje něčemu obecnějšímu?

Já jsem si chtěl zapsat nějaký předmět ze sportovního práva, ale nikdy se mi to nehodilo do rozvrhu, tam byl vždycky takový čas, který mi to neumožňoval. Kamarádka na takový předmět chodila a poslala mi materiály, pročetl jsem si je, ale splněné to nemám, i když by to jistě bylo fajn. Nijak jsem se do sportu volbou volitelných předmětů neprofiloval, i když to je trochu škoda. Když už bylo víc věcí na výběr, tak jsem si vybíral to, co mě zajímalo, ale ne vždy to bylo to, co bych nejvíc chtěl.

V jakých záležitostech či okamžicích, souvisejících se závoděním na republikové úrovni, ti pomohlo či pomáhá již nabyté právní vzdělání, dovednosti aj.?

Nevím, jestli v té sportovní, ale každopádně v aktuální situaci je dobré se v těch nařízeních vlády, nouzových stavech apod. trošku orientovat a tam si myslím, že to každý student práv využije (rozhovor jsme s Martinem vedli ještě v době platnosti širších protiepidemických opatření - pozn. red.).

Pojďme ještě k olympiádě v Tokiu, kde jsi za Česko vybojoval skvělé 5. místo v soutěži jednotlivců, k čemuž ti také gratuluji. My už jsme načali otázku skloubení studia práv a vrcholového sportu obecně, nicméně přiblížil bys nám, jak jsi stíhal olympijskou přípravu na Tokio spolu s postupovými zkouškami ze státnicových předmětů v letním zkouškovém období?

No já jsem tušil, že je ten „trojboj“ (ústní zkoušky z Občanského práva hmotného IV, Občanského práva procesního III a Obchodního práva III – pozn. red.) je trochu děsivý, takže jsem hlavně kvůli letnímu semestru ve třeťáku žádal o ISP a jeden rok jsem plnil zkoušky z občanského práva a druhý rok z práva obchodního, takže tím se to dalo zkombinovat. Do toho se mi na jaře povedlo zpřetrhat si ramenní vazy, takže to byla asi největší komplikace :-).

Takové věci člověk někdy neovlivní. Všimli si spolužáci, učitelé nebo jiní známí z fakulty tvojí účasti v Tokiu, nebo to proběhlo spíše tzv. „pod radarem“, bez větší pozornosti?

Já jsem se snažil to nikde neprezentovat. Všimli si toho moji spolužáci, kteří mě znají už z gymnázia, se kterými se znám dlouhodoběji, jinak se tomu větší pozornosti nedostalo. Na druhou stranu takhle jsem to chtěl. Ani když jsem dával rozhovory jinde, tak jsem neviděl důvod, proč zmiňovat svoje studium, když se bavím o sportu a naopak. Takže doteď nikdo neměl moc způsoby jak to zjistit, ani nevím, jak ses to dozvěděl ty :-).

Přemýšlel jsi někdy nad tím, jakému právnímu povolání by ses chtěl věnovat po skončení sportovní kariéry?

Já jsem dost nerozhodný člověk, co všechno dělá na poslední chvíli, takže ještě nevím. Zatím mě dost baví trestní právo, ale možná se můj názor změní s tím, jak se blíží zkouška z něj, takže ho možná ještě začnu nenávidět.

Dovolím si ke konci ještě jednu aktuální otázku – narazil jsem na zprávy, podle kterých plánuje Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) vyřadit jezdectví z dosavadní pětice disciplín pro LOH 2028 (kdy by obecně měla vejít v platnost v sezóně 2025), neznámo proč. Pro servery iSport.cz a Deník.cz jsi mj. uvedl, že tato změna byla ohlášena velice nečekaně, resp. že pokud k ní skutečně dojde, tak se dle tvého názoru bude jednat o „kombinaci pěti disciplín, ne však pětiboj“. Jak celou záležitost vnímáš?

Z mého pohledu jsou současné kroky naší mezinárodní federace úplně šílené a o nás sportovce o svých krocích moc neinformuje, takže jsme se ze dne na den dozvěděli, že se něco takového rozhodlo, ne ani, že se rozhodovat bude. Oni tuhle zásadní změnu parametrů pětiboje nenechali na kongresu, který je nejvyšším orgánem federace, ale rozhodli si to jen v rámci výkonného výboru a podle naší právní analýzy to není úplně v pořádku. Argumentovali časovou tísní, ale zároveň tvrdili, že o tom jednali 3 roky, takže tam ta tíseň z očividných důvodů asi nebyla.
Teď je tu tedy zajímavý právní přesah v tom, jak se to bude dál řešit. Jak ses dříve ptal na využití práva, tak jsme se právě hodně bavili o přijatelnosti takového rozhodnutí, jestli bylo legitimní, v rámci těch standardních rozhodovacích procesů a podobně.

A konečně otázka na závěr: co bys poradil váhajícímu uchazeči o studium na PF UK, který by se chtěl vedle vrcholového sportu věnovat právě studiu práv?

Pokud ho/ji právo zajímá, tak ať do toho určitě jde, skloubit se to dá. Pokud třeba po dvou letech zjistí, že své další uplatnění v právu nevidí, tak v 21, 22 letech se kvůli tomu určitě svět nezhroutí. Určitě to zkuste a sami uvidíte, jak vás to bude bavit.

Díky mockrát za rozhovor.

Rozhovor vedl Petr Pecháček, student 3. ročníku PF UK a spolupracovník redakce.