„Bazénem“ na čtyřech kolech aneb jaký byl Den na vozíku

11. listopadu proběhl na fakultě Den na vozíku, během něhož si studenti vyzkoušeli, jaké to je pohybovat se na fakultě invalidním vozíku. Zároveň proběhla sbírka pro Centrum Paraple, při níž bylo vybráno 31 505 Kč. Na Právnické fakultě byla zahájena stavba bezbariérové plošiny.

Fakulta se zbaví další bariéry

Celý den, který připravila Univerzita Karlova ve spolupráci s Centrem Paraple, byl zahájen poklepáním na základní kámen k nové rampě pro bezbariérový přístup do historické fakultní budovy. Stavbu plošiny tak zahájili děkan fakulty prof. Jan Kuklík a ředitel Centra Paraple David Lukeš, který při této příležitosti mimo jiné uvedl, že si plně uvědomuje, že studentů vozíčkářů je málo, ale právě proto je vděčný za snahu Univerzity Karlovy o jejich plné začlenění, zajištění bezpečnosti a zpříjemnění podmínek ke studiu.

Podle děkana fakulty je třeba problém bezbariérovosti průběžně řešit také s ohledem na historický charakter památkově chráněné budovy, která při svém otevření před 90 lety nebyla původními architekty navržena jako bezbariérová, což je na její struktuře patrné. Pan děkan také vyjádřil radost na tím, že se daří nacházet vhodná řešení a poznamenal, že plošina rozhodně není poslední změnou, která fakultu za cestě za plnou bezbariérovostí čeká.

Na vlastní kůži

Nejzajímavější částí programu, která se odehrávala na fakultě za běžného provozu, byla zkouška pohybu na invalidním vozíku po budově fakulty, kterou jsme si také my vyzkoušeli na vlastní kůži!!

Po přihlášení u dobrovolníků v „bazénu“, jsme v doprovodu instruktora nácviku soběstačnosti z Centra Paraple, Jiřího Čelouna, vyrazili na jednotlivá stanoviště. Naším úkolem bylo navštívit v libovolném pořadí fakultní knihovnu, toalety a studijní oddělení.

Nejprve jsme se na vozíku vypravili na bezbariérovou toaletu, která je umístěna v prvním patře. První překážkou byly schody u páternosteru, které jsme překonali díky stabilně umístěné plošině. Oba redaktoři jako plně chodící osoby si mohli pomoci náklonem těla kupředu, ale sklon plošiny je i dle pracovníků Centra Paraple poměrně velký, což pro paraplegiky resp. tetraplegiky může být dosti náročné, protože si musí vystačit jen se silou rukou nebo s cizí pomocí, protože jim jejich ochrnutí neumožňuje zapojit všechny svaly těla.

Po zdolání plošiny jsme se vydali k nákladnímu výtahu poblíž kavárny Coffee Break, který slouží pro bezbariérový přístup do vyšších pater. Toalety na „dámách“ i na „pánech“ mají dostatečně široké bezprahové dveře a futra, nízko umístěná umyvadla i odklápěcí madla. Pro srovnání jsme ještě na nohou pozorovali pokusy jednoho z dalších zájemců dostat se na běžnou toaletu v přízemí. Malý manévrovací prostor umí připravit vskutku nečekané zážitky; my jsme byli svědky scénky na téma otevírání/zavírání dveří.

Další zastávkou byla knihovna, kam jsme se dostali bez větších komplikací. Pult pro výpůjčku knih je posazen dostatečně nízko, zde bychom tedy neměli problém. O něco náročnější bylo dostat se přes dvoukřídlé vstupní dveře – jak nám ale vysvětlil p. Čeloun, toto je právě jedna z věcí zvyku (a cviku) – vozíčkáři prostě takové dveře rozrazí vozíkem dostatečnou silou.

Zbývalo nám  poslední stanoviště – studijní oddělení. Dorazili jsme ovšem až ve chvíli, kdy přepážky byly již uzavřeny, mohli jsme tak jen pozorovat, jak si s nástrahami studijního oddělení poradili jiní, kteří je postupně opouštěli. Společným jmenovatelem obtíží na tomto stanovišti byly prahy u všech dveří, které jsou nejen na naší fakultě častou překážkou ztíženého přístupu do budov a místností.

Čekají nás další změny

Jedním z těch, kdo okusili zákeřnost prahů, byl i tajemník provozního oddělení fakulty Aleš Hájek, který jízdu na vozíku také vyzkoušel. Pan Hájek k bezbariérovosti fakulty uvedl: „Plánujeme další kroky směrem k větší bezbariérovosti naší fakulty, než vystavění plošiny před budovou… Zcela určitě musíme odstranit prahy u dveří na studijním oddělení a zajistit bezbariérové přístupy do kanceláří, povolit brano na dveřích, aby nebyly tak těžce otevíratelné, anebo rovnou zavést elektrické otevírače. Také zvažujeme, že zámky na toaletách vyměníme, aby byly kompatibilní s tzv. euroklíčem (nyní jsou klíče od bezbariérových toalet dostupné na vrátnici – pozn. red).
Dále dodal: „Naše budova v tomto směru doznala už vcelku hodně úprav – vystavěli jsme plošiny uvnitř budovy, pevné i elektrické, a momentálně probíhá i výměna plošiny do knihovny. Sám pan ředitel z Centra Paraple si naši fakultu projel na vozíčku a dal nám pár návrhů, jak by se dále daly vylepšit například toalety. Takže do budoucna nás čeká ještě hodně práce.“

Abychom se pochopili

Zkušenost s ovládáním vozíku a životem se zdravotním omezením je i pro zdravé lidi nedocenitelná, aby pochopili ty, kteří jsou na vozík nebo jiné kompenzační pomůcky odkázáni. Ocitnout se na vozíku může totiž každý z nás, někdy stačí chvilka neopatrnosti, zdánlivá maličkost nebo jen obyčejná smůla.
Pan Čeloun, který nám s absolvováním trasy radil a pomáhal, se na vozíku ocitl poté, co před patnácti lety skočil jako teprve šestnáctiletý do neznámé vody a zlomil si pátý krční obratel. V Centru Paraple pracuje již čtvrtým rokem jako instruktor nácviku soběstačnosti a svým klientům pomáhá trénovat běžné denní činnosti – přípravu jídla, čištění zubů až po složitější úkony jako jsou přesuny na vozík, oblékání a naložení vozíku do auta. Klientům také radí v mnoha oblastech od úprav auta, přes sexualitu či po nejzákladnější věci běžného života či hygieny.
Sám zhodnotil bezbariérovost fakulty takto: „Jako mírně problematický vidím vchod do fakulty - kdyby byly dveře automatizované, bylo by to samozřejmě lepší. Ale současně se jedná o velmi frekventované místo, takže někdo, kdo by mi dveře podržel, se vždycky najde. Dále si myslím, že plošina v budově (u páternosteru, pozn. red.) měla docela velký sklon, ale i to je problém, se kterým jsem si dokázal poradit.

Kdybych měl bezbariérovost fakulty shrnout, tak si myslím, že student na vozíku tady může v pohodě studovat a má k tomu dostatečné bezbariérové podmínky. Samozřejmě vždycky jsou věci, na kterých se dá dál pracovat, ale jde o to, že to jde, a že je ta možnost, a hlavně že se to opravdu děje.“

I na naší fakultě se rezervy stran bezbariérovosti jistě najdou, můžeme ale říci, že naše „jízda“ k plné přístupnosti výuky pro zdravotně postižené jde správným směrem.

Jak jsme přispěli

Kromě zprostředkování nepřenositelného zážitku a získání praktických podnětů, na jejichž základě můžeme fakultu dále vylepšit, jsme mohli podpořit Centrum Paraple také finančně. Na všech 14 pražských fakultách UK se během Dne na vozíku prodávala limitovaná edice dřevěné brože (ještě stále ji můžete zakoupit na e-shopu UK). Zájemci mohli finančně přispět také přímo na místě prostřednictvím platby přes QR kód. Celkem bylo během jednoho dne vybráno 31 505 Kč, přičemž naše fakulta shromáždila třetí nejvyšší částku - 3 651 Kč.
Dnem na vozíku to ale nekončí, kromě zakoupení brože můžete zaslat libovolnou částku na sbírkový účet 932932932/0300.

Děkujeme všem, kdo se zapojili a přispěli (nebo ještě přispějí)!

Zpracovala redakce ve spolupráci s Petrem Pecháčkem a Kateřinou Procházkovou, studenty 3. ročníku PF UK (na fotografii níže).