S prof. Pavlem Šturmou nejen o Komisi OSN pro mezinárodní právo

Profesor Pavel Šturma zvolen předsedou Komise OSN pro mezinárodní právo

Vedoucí naší katedry mezinárodního práva byl 29. dubna 2019 na 71. zasedání Komise OSN pro mezinárodní právo zvolen předsedou Komise.

Členem Komise byl profesor Šturma již od roku 2012. Mezinárodnímu právu a práci pro instituce jako je Rada Evropy nebo Sekretariát OSN se však věnuje už od let devadesátých. I díky těmto zkušenostem se stal profesorem mezinárodního práva a působil také jako proděkan Právnické fakulty.

Komise OSN pro mezinárodní právo byla založena v roce 1947 za účelem podpory rozvoje a kodifikace mezinárodního práva. Tvoří ji 34 světových odborníků, kteří jsou voleni Valným shromážděním OSN. Komise se schází každoročně v Ženevě, kde její členové projednávají různá témata z oblasti mezinárodního práva a napomáhají tak jeho kodifikaci a rozvoji. Komise připravila v minulosti řadu návrhů kodifikačních úmluv univerzální povahy, například v oblasti diplomatického či smluvního práva.

Rozhovor

Jaká byla Vaše cesta k mezinárodnímu právu?

Moje cesta k mezinárodnímu právu začala tady na fakultě, když jsem byl studentem druhého ročníku. Začal jsem chodit do vědeckého semináře z mezinárodního práva k prof. Čepelkovi a začal jsem se tím víc zabývat. Z účasti na semináři taky plynula povinnost psát různé soutěžní práce SVOČ. Zhruba tedy od roku 1982 – 1983 jsem se jako student začal mezinárodním právem zabývat.

Jak se v 80. letech na fakultě mezinárodní právo vyučovalo? Týkalo se jen socialistického bloku?

Tehdy se učilo mezinárodní právo obecné, tedy že je univerzální pro všechny státy. Otázka tzv. socialistického mezinárodního práva se tehdy objevovala v teoretické diskusi a byly k tomu různé přístupy, ale v rámci výuky to nebylo to hlavní a podstatné. Obecné mezinárodní právo, které se vytvořilo po r. 1945, odlišné od toho dnešního až tolik nebylo. Rozdíly byly v přístupech k některým teoretickým otázkám a také některé oblasti (např. lidská práva, uprchlické právo, mezinárodní ekonomické právo) byly na okraji pozornosti. Hodně vždy záleželo na osobě vyučujícího, na jeho oblíbených tématech a přístupu.

Co obnáší pozice předsedy Komise OSN pro mezinárodní právo?

Předseda je jeden z třiceti čtyř členů Komise OSN pro mezinárodní právo. Nemá tedy víc práv než ti ostatní členové. Jeho úkolem je stejně jako těch ostatních se podílet na práci komise, která se zabývá kodifikací a rozvojem mezinárodního práva. Vyjadřuje se tedy k tématům, která se tam projednávají, k návrhům článků nebo těch dalších výsledných produktů, které by měly z práce komise vzejít. Předseda má ale ještě některé úkoly navíc. Řídí především všechna plenární zasedání, ale ne všechna práce se odehrává v rámci plenárního zasedání v dopoledních hodinách. Zasedá také redakční výbor, který dělá tu detailní práci na úpravách jednotlivých návrhů článků. Ten má ale předsedu redakčního výboru, jsou tam ještě dva místopředsedové a ti mají další úkoly. Předseda také plánuje program zasedání spolu s dalšími členy předsednictva. Dále má předseda reprezentativní úlohu při některých událostech nebo významných návštěvách představitelů jiných právních orgánů. Vždy na podzim musí předseda prezentovat před Valným shromážděním OSN tu zprávu komise za daný rok. Výsledky jarního a letního zasedání Komise v Ženevě se pak projednávají na přelomu října a listopadu v New Yorku. Předseda komise uvádí jednotlivé kapitoly, o kterých se pak vede debata s jednotlivými zástupci států.

Odkud jsou Vaši kolegové? A jak těžké je pro člověka z České republiky dosáhnout takového profesního úspěchu?

Základem je stát se členem Komise pro mezinárodní právo. Komise má třicet čtyři členů z celého světa, jsou voleni Valným shromážděním na pět let a zastoupení je vždy i podle regionálního rozdělení. Je pět regionálních skupin států v rámci OSN. Česká republika patří do skupiny východoevropských států, tato skupina má nyní v Komisi čtyři místa. Ty jiné regionální skupiny mají počty o něco větší.

Základem je tedy stát se členem komise, protože vzhledem k počtu míst tam každý stát zastoupený v OSN svého občana mít nemůže. Členy nominují státy, i když v samotné Komisi už potom vystupují jako nezávislí experti. Člověk se tedy musí stát odborníkem v oblasti mezinárodního práva a být nominován svým státem. Pak záleží, zda dotyčný dosáhne potřebného počtu hlasů v rámci voleb. Samozřejmě je vždy bývá na dané místo víc kandidátů. Na kampani kandidátů se podílí MZV a hlavně stálá mise státu při OSN v New Yorku, kde se volby odehrávají. A samozřejmě hodně snahy musí vyvinout samotný kandidát.

Jaké otázky jsou nyní v mezinárodním právu nejpalčivější?

V mezinárodním právu je palčivých otázek celá spousta. Ale to není totéž, co může řešit Komise pro mezinárodní právo. Nemůžeme se začít bavit o tom, co nás zrovna napadne nebo co je právě nežhavější. Komise má svůj statut a schválený program. Je to pomocný orgán Valného shromáždění OSN a musí se řídit jasnými pravidly. Komise má vybraná schválená témata, která se hodí pro kodifikaci nebo rozvoj mezinárodního práva. Práce na jednotlivých tématech trvá několik let a není to tedy nutně zrovna téma, které je nejvíc diskutované v médiích nebo odbornou veřejností.

Na letošním zasedání se dokončil v závěrečném čtení návrh článků o prevenci a trestání zločinů proti lidskosti, což by v ideálním případě měl být podklad pro vypracování úmluvy k tomuto tématu. Kdy a jestli z toho bude ta smlouva, to už záleží na rozhodnutí států ve Valném shromáždění OSN. V prvním čtení se nyní například dokončuje také návrh principů na ochranu životního prostředí v souvislosti s válečnými konflikty.

Jak se změnila výuka mezinárodního práva na Vaši katedře během let? Co zajímá studenty nejvíc?

Mezinárodní právo vždy zajímalo a zajímá určitou skupinu studentů. Velká část studentů má představu, že se bude živit v oblasti občanského práva, trestního, finančního a pak je tahle menšinová část, kterou baví právo mezinárodní. Máme povinný kurz a zkoušku pro všechny studenty. To je dobře, protože dnes by měl každý právník znát základy mezinárodního práva. Ve své praxi se s tím může setkat každý, ať už se věnuje jakékoliv právní oblasti. Ti, kteří mají hlubší zájem, si mohou vybrat z řady povinně volitelných předmětů. Někdo se zaměřuje na mezinárodní ochranu lidských práv, humanitární právo nebo mezinárodní trestní právo. Jiní se zajímají o mezinárodní ekonomické právo, ochranu investic, arbitrážní spory a podobně.

Studenti se můžou účastnit soutěží, studentské vědecké odborné činnosti, moot courtů. Původně bylo mezinárodní právo jediný obor, kde bylo možné dělat soutěže typu moot court. Mezinárodní soutěže v mezinárodním právu mají dlouhou tradici, která v devadesátých letech přišla i do České republiky. Později přibyly i moot courty z evropského práva a dnes se dělají i z práva vnitrostátního. Studenti, které to baví, se tedy mohou uplatnit i v těchto soutěžích.

Co na mezinárodním právu nejvíc baví Vás?

Mě tenhle obor baví už od studentských dob. Líbí se mi, že to vždy bylo trochu jiné než vnitrostátní právo, ať už to bylo československé právo v osmdesátých letech nebo dnešní, které se potýká s neustálými změnami. Mezinárodní právo je z tohoto pohledu kupodivu stabilnější. Také se časem mění, ale mnohem pozvolněji a ke změně je vždy potřeba souhlasu minimálně dvou států. U obecných pravidel pak všech nebo velkého počtu států.

Je to obor, kterému je potřeba se hodně věnovat. Člověk musí sledovat, co se děje, píše a diskutuje v zahraničí a samozřejmě také cestovat, účastnit se mezinárodních konferencí. To mě možná kdysi také k tomuto oboru nalákalo. Jsou to větší nároky, ale zároveň větší pestrost, která brání i po letech rutině a vyhoření. Mezinárodní právo nabízí řadu zajímavých možností a tím spíš, pokud se objeví výzva, jako je členství v Komisi OSN nebo jiném mezinárodním orgánu.

A otázka na závěr, jak odpočíváte od všech náročných pracovních aktivit?

Snažím se číst i jinou literaturu než odbornou. I když se přiznám, že na to bylo víc času v mládí. Rád chodím do divadla nebo na koncert. V zimě jezdím lyžovat do Alp nebo podnikám jiné výlety. Případně vyrazím s přáteli na degustaci dobrého vína. Snažím se udělat si vždy čas i na tyhle věci. Je to potřeba, protože někdy je úkolů opravdu hodně a musí se trochu vykompenzovat.