“Vyučující by neměl být pouze tím ústředním zprostředkovatelem informací”, míní Dr. Sedláček

Tímto rozhovorem zahajujeme sérii článků, které píši sami studenti PF UK. 

JUDr. Miroslav Sedláček, Ph.D., LL.M., je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, studoval ale i na dalších zahraničních univerzitách, třeba na univerzitě v Turku (v rámci programu Erasmus), v Budapešti (kde získal titul LL.M.) a dalších. Na svou alma mater se vrátil jako vyučující profilového předmětu občanské právo procesní a svoje nadšení pro tento právní obor se snaží předávat dál především studentům. Jeho vedení výuky je zaměřeno na problem based-learning, tedy na samostatnou práci studentů při řešení zadaných úkolů – problémů. Jak vnímá dění a změny na naší fakultě? A co by studentům vzkázal a doporučil? Nejenom to se dozvíte v rozhovoru níže.

Jak moc se změnila Právnická fakulta UK od doby, kdy jste studoval Vy? Pokud ano, v čem dostálo studium největších změn?

Musím upřímně říct, že se Právnická fakulta od doby mého absolvování (pozn. redakce – v r. 2009) v mnohém změnila. Tou nejpodstatnější změnou je zřejmě přechod na kreditový systém, který umožňuje studovat předměty i na jiných fakultách UK, nebo dokonce opakovat předmět v případě jeho neúspěšného složení v daném ročníku. Dále je to třeba i daleko širší nabídka praktických volitelných předmětů, také zahraničních fakult, kam lze studijně vycestovat, ale rovněž jistá změna v přístupu k výuce práva jak ze strany učitelů, tak studentů, kteří daleko více žádají zaměření na řešení praktických příkladů, tedy tzv. problem based-learning.

Jak moc je rozdílné studium v zahraničí (ve Vašem případě univerzity v Hamburku, Budapešti a Turku) od studia u nás?

Studium v zahraničí a u nás je stále rozdílné, i když jsem v tomto směru optimistou, neboť se tyto rozdíly postupně stírají. Přetrvávající rozdíly jsou v samotném studijním programu a jeho obsahu, v dělení výuky na přednášky a praktická cvičení, které nejsou v zahraničí rozhodně další přednáškou (na cvičení se ale zároveň vyžaduje pečlivá i několikahodinová příprava), ale i ve způsobech zakončení konkrétního předmětu, kde převažuje písemná forma kontroly studia nad ústní.

Proč byste studentům doporučoval vyrazit na Erasmus?

Díky programu Erasmus získají vyjíždějící studenti především zkušenosti. Program představuje vlastně skvělou příležitost zjistit, jak vypadá vzdělávací systém na jiné právnické fakultě zahraniční univerzity. Studenti zároveň poznají spoustu nových lidí z různých koutů světa, mohou využít nabídek tamějších organizací, které jsou právě pro studenty Erasmus určeny a kterými jsou organizovány různé akce, ať už ty akademické nebo neakademické.

Co byste vzkázal studentům, aby si odnesli (mimo znalostí) z let prožitých na vysoké škole?

Aby si odnesli takové zkušenosti a dovednosti, které jim poté budou užitečné v právní praxi. Dnes je doba tak dynamická, že by si absolvent právnické fakulty neměl dovolit tápat v základních náležitostech typizovaných právních jednání nebo procesních úkonů, neměl by až v praxi poprvé zjistit, jak vypadá např. soudní síň, resp. neznat její zasedací pořádek atp. Pokud tomu tak je, pak studium práva nenaplnilo svůj účel. V právní praxi toto jistě lze dohnat, avšak jisté minimum by si student měl z let prožitých na fakultě odnést.

Co je podle Vás nejtěžší na práci vysokoškolského učitele?

Je to zřejmě nalezení určité hranice vztahu mezi učitelem a studentem v tom smyslu, aby učitel nebyl pouze tou autoritou předávající množství informací v určitém oboru práva, a naopak student nebyl pouhým recipientem těchto informací, které jsou mu během studia intenzivně zprostředkovávány. Na zahraničních univerzitách jsem zažil např. společné obědy učitelů a studentů, přičemž žádné oddělené stravovací zařízení nebyly k dispozici. Tím chci říct, že situace, kdy student svého vyučujícího vidí pouze za katedrou nebo se s ním v krajním případě poprvé setká až u státní zkoušky, není ideální ani žádoucí. A to tu nemluvím o studentech, kteří na fakultu chodí pouze sporadicky. Ale i ty máme za úkol způsobem výuky motivovat k tomu, aby tomu tak nebylo a byla jim přednější přednáška nebo cvičení, a ne čas strávený např. v advokátní kanceláři. To se ale myslím fakultě daří postupně naplňovat.

Nella Šimkovská a Eliška Vetýšková