„Těším se, až se vrátíme ke klasické prezenční výuce,“ míní Dr. Eliška Flídrová

Přinášíme vám další ze série rozhovorů s vyučujícími o jejich zkušenostech s distanční formou výuky na právnické fakultě následkem vládních nařízení. Odborná asistentka Katedry mezinárodní práva JUDr. Eliška Flídrová, Ph.D. nám v aktuálním rozhovoru prozradí, proč se její semináře mezinárodního práva veřejného těší ze strany studentů takové oblibě.

Paní doktorko, co pro vás je na distanční výuce největší výzvou?

Velkou výzvou pro mě bylo nejprve upravit plán na první týdny a vymyslet, jakým způsobem vlastně budu mezinárodní právo veřejné distančně vyučovat. Tento plán jsem pak představila studentům, aby věděli, co je čeká a mohli tomu přizpůsobit svůj týdenní režim. Snažila jsem se v rámci vystavění distančního kurzu vzít v potaz i to, že někomu mohla situace zkomplikovat život více než jinému, proto jsem zvolila přístup, kdy studentům zasílám různé materiály a úkoly, kterým se mohou věnovat kdykoliv v týdnu, namísto „live“ výuky v pevně daném čase.
Další velkou výzvou je pro mě výuka bez okamžité zpětné vazby ze strany studentů. V rámci semináře hned poznáte, když skupina něčemu méně rozumí a můžete na to ihned reagovat dalším procvičováním tématu, distančně to jde o poznání hůře.

Nevyhovuje vám tento typ výuky svým způsobem více?

Nevyhovuje, je to zajisté zajímavá zkušenost, ale už se těším až se vrátíme ke klasické prezenční výuce.

Co vám nejvíce chybí z klasické výuky?

Chybí mi především kontakt se studenty, živé diskuze o probíraném tématu a s tím spojená proudící energie v seminářích, která je pokaždé jedinečná. Toho se bohužel v rámci distanční výuky podle mého názoru dosáhnout nedá. Snažím se mezinárodní právo veřejné představovat studentům skrze tzv. zážitkovou pedagogiku – moje semináře jsou tedy založeny hlavně na práci ve skupinách, praktických příkladech, mini-simulacích různých situací a rolí a zatím jsem nepřišla na způsob, jak tento přístup dobře aplikovat v rámci distanční výuky.

Co je pro vás časově náročnější? Výuka v distanční podobě nebo výuka na fakultě?

Pro mě osobně jsou oba způsoby výuky časově podobně náročné, na začátku distanční výuky samozřejmě příprava vyžadovala více času, než se nový způsob vedení seminářů usadil, ale aktuálně je časová náročnost víceméně stejná. O něco časově náročnější je komunikace se studenty. To, co bychom běžně hromadně vyřešili na semináři, řešíme po emailech, což trvá o trochu déle.

Ovlivní distanční výuka vedení vašich seminářů do budoucna?

Osvojila jsem si Moodle, k čemuž jsem se chystala již několik měsíců, ale současná situace to urychlila a chtěla bych pak podle zpětné vazby svých studentů v budoucnu tuto platformu více využívat.

Studenti si velmi chválí váš přístup k celé situaci. Proč jste se rozhodla studentům přinášet informace nejenom ze světa práva, ale i ze světa osobního rozvoje?

Situace, která v polovině března vyvstala, byla úplně nová pro všechny z nás, jak pro vás studenty, tak pro nás vyučující. A každý se s touto krizí vyrovnává různě, ale určitým způsobem s ní, myslím, bojujeme všichni. Když jsem si tedy všimla, že Yale University zpřístupnila široké veřejnosti svůj úspěšný online kurz The Science of Well-Being, který považuji za velice povedený, podělila jsem se o tento zajímavý tip se studenty.
Protože studium na naší fakultě podle mě není jen o právu samotném, ale i o tom, jak si člověk během studia uspořádává svůj čas, nastavuje priority, jak vnímá svou vlastní spokojenost a jak pracuje s očekáváními, snažila jsem se studentům přinést kromě práva i tip na informace právě z této oblasti, které by jim nejen mohly pomoci vyrovnat se s dobou koronavirovou, ale třeba i se zkouškovým obdobím.

U počítačů všichni sedíme v této době více než obvykle, tak proč tento čas nevyužít efektivně namísto sledování sociálních sítí a online tiskových konferencí?

Eliška Vetýšková