Ohlédnutí za divadelním představením Noc rozhodnutí

Pokud jste se stejně jako já vydali v sobotní podvečer 20. června do budovy Právnické fakulty UK, mohli jste být svědky přeměny její vstupní haly v sídlo říšského kancléřství, a to pod taktovkou amatérského divadelního spolku Mužem, ale nechceme.

Pokud vám výmluvný název hry Noc rozhodnutí připadá povědomý, možná si vzpomenete na stejnojmennou televizní inscenaci s Rudolfem Hrušínským, na níž bylo představení založeno. Ale teď tiše, na scénu přichází herci a přivádí nás do osudové noci z 14. na 15. března 1939, která dala vzniknout Protektorátu Čechy a Morava a připravila nás tak o dalších šest let svobody. Otázka, kterou před nás kladou je prostá, a přece nekonečně složitá zároveň – měli jsme se tenkrát bránit? Je lepší sklopit hlavu a doufat, že se bouře přežene? Nebo si zachovat svoji hrdost a necouvnout i za cenu krveprolití? A byl prezident Emil Hácha opravdu takový odsouzeníhodný zrádce, když pod nátlakem odsouhlasil Hitlerovi okupaci českého území? Nebo jen nemocný muž, zlomený osudem, který se snažil ochránit svůj národ před válkou a vražděním?

Háchovo dilema je zde personifikováno ve fiktivních postavách doktora, který si stojí za tím, že nesmíme ustoupit, a ministra, který naopak jediné východisko vidí v souhlasu s Hitlerovými požadavky. Zvláštně, téměř mimo děj, pak stojí postava komorníka, který jako by zde zosobňoval hlas lidu. Ve svém smýšlení se nezabýval žádnými důstojnými ideály, ale reálnými dopady situace na něj a jeho nejbližší a jak to bývá obvyklé, na vyšších místech mu nebylo nasloucháno.

Už samotné tíživé téma hry se povedlo organizátorům výborně vystupňovat výběrem místa. Šedivá strohost auly Právnické fakulty, jinak přezdívané bazén, tak dodala představení atmosféru, které by se podle mého názoru v prostorách divadel nedalo tak lehce dosáhnout. Při pohledu na scénu se svěšeným praporem s hákovým křížem z vyšších pater galerie mi skutečně běhal mráz po zádech a podle ohlasů ostatních diváků jsem nebyla sama. Není náhodou, že místní hala se dostala do hledáčku i mnoha filmařů natáčejících snímky z dob 2. světové války, vždyť budova skutečně dříve sloužila jako sídlo SS.
Bohužel, tato přednost se ukázala být zároveň i nejslabším článkem představení. Tak jako byl bazén příznivý k navození atmosféry, akustice již tolik nakloněný nebyl a téměř všem hercům tak nebylo v některé momenty rozumět.

Pokud vám snad sobotní premiéra unikla, ať už kvůli posunu jejího termínu z plánovaného výročního 14. března nebo kvůli tomu, že jste si zapomněli datum poznamenat do diáře, či o Noci rozhodnutí nyní slyšíte poprvé a rádi byste hru zhlédli, nesmutněte, měli bychom se snad brzy dočkat reprízy.

Tereza Kopřivová